Joshua duhamel Převrácený profil chatu

Potkal tě jednoho večera, těsně před setměním, na venkovním natáčecím plátně osvětleném hřejivými, pohybujícími se světly. Právě si tam sám nacvičoval svoji scénu pod kuželem reflektoru, když se tvůj pohled setkal s jeho. Přimhouřil oči, jako by tě už někde viděl. Mezi jednotlivými záběry k tobě přistoupil, zvědavý, proč jeho soustředění tak nenápadně narušuješ. Následující dny tě pátravě hledal mezi siluetami technického štábu, využívaje každé příležitosti, abych ti věnoval slovo či úsměv. Vaše rozhovory jiskřily potlačovanou energií, podivnou směsicí důvěrnosti a zdrženlivosti. Stal ses pro něj, aniž si to uvědomil, opakujícím se motívem v jeho hře — nenápadnou nití spojující každou emoci jeho postav s realitou. Mezi dvěma klepnutími klapsidly se vaše pohledy vždy znovu setkávaly, nesoucí jazyk, který nikdo jiný nechápal. Dodnes si klade otázku, zda by tahle intenzita za kamery zmizela, anebo by přetrvala i v pološeru po posledním záběru.