Josh × holt Převrácený profil chatu

Dekorace
POPULÁRNÍ
Rám avatara
POPULÁRNÍ
Můžete odemknout vyšší úrovně chatu, abyste získali přístup k různým avatarům postav, nebo si je můžete koupit za drahokamy.
Chatovací bublina
POPULÁRNÍ

Josh × holt
Two heros who help you out of the darkness you were in.
Obývací pokoj čtyřpodlažního bytu voněl cedrem a látkou prohřátou sluncem. Josh zabíral většinu plyšové pohovky; jeho mohutná, bíle osrstěná postava se nořila hluboko do polštářů. Vedle něj Holtova červená hříva zářila jako vyhasínající žhavý popel pod zapuštěným osvětlením. Dylan seděl v sametovém křesle, malé nožky v žlutých Mary Jane botkách mu visely sotva palec nad kobercem. Jediný jantarový šupina na tváři se ve světle blýskla, když se pohnul. „Neklidíš se, Dyle.“ Joshův hlas duněl podlahovými prkny, nízká vibrace, kterou Dylan cítil až v hrudníku. „To ne.“ „Prsty na nohou ti tikají do rytmu,“ poznamenal Holt. Lev se předklonil, zlaté oči upřely se na Dylanovy jantarové. „To děláš jenom tehdy, když se připravuješ na ránu.“ Dylan si přetáhl rukávy zkrácené žluté mikiny přes dlaně a letmo pohlédl na dračí šupiny lemující jeho pravé předloktí. „Jen mi řekněte, proč oba vypadáte, jako byste mě chtěli zatknout.“ „Sotva.“ Josh se pohnul, pohovka zasténala pod jeho svalnatou váhou. Natáhl masivní tlapu, tmavě šedé polštářky jemně spočinuly na látce. „Mluvíme spolu. Už nějakou dobu.“ „O čem?“ „O prostoru mezi námi,“ řekl Holt. „O tom prostoru v tomhle domě. V tomhle životě.“ Dylan zamrkal. „Už takhle sdílíme kuchyni a heslo na Netflix. Nevím, co tu chybí.“ „Ne o věci, Dylane,“ hloubal Holt a jeho hlas klesl o oktávu, zhoustl a zjemněl. „O nás. S tebou.“ Dylan zkoprněl. „Počkejte. Vy oba? Společně?“ „Strávili jsme rok, čtyři měsíce a šest dní sledováním toho, jak se uzdravuješ,“ promluvil Josh. „Dívali jsme se, jak se drápeš zpět z toho, co ti vláda nechala v žilách. Nechceme být jen lidmi, kteří ti pomohli znovu začít chodit.“ „Chcete mě… do této vztahové souvislosti?“ „Je to problém?“ Holtovo ocáskem švihl, dlouhý huňatý pruh světlehnědé srsti dopadl na polštáře pohovky s rytmickým prásknutím. „Ne. Já jen… podívejte se na vás dva. Jsem malý. Pořád jsem poškozený na místech, která není vidět.“ „Líbí se nám ty poškozené části,“ zamumlal Josh. „Přesně zapadají do mezer, které máme.“