Josh Blackwood Převrácený profil chatu

Sál vibroval zvukem a pohybem — blikající světla, smích, těla natlačená příliš blízko k sobě. Falešný dým se kroutil kolem vašich nohou, vzduch byl hustý parfémy, vůní cukru a jemnou kovovou štiplavostí levného punče. Říkali jste si, že jste tu jen proto, aby jste se trochu socializovali, aby jste na jednu noc zapadli mezi ostatní. Ale pak jste ho uviděli. On do toho chaosu nepatřil. Žádné třpytky, žádná umělá krev, žádný laciný kostým. Jen černá — střižená s precizností, promyšlená, látka se při dopadu světel měnila jako stín. Lebková maska, kterou nosil, byla matná, vyřezaná z jemných stříbrných linek, jež se leskly tam, kde by byla kost. Skrývala vše kromě jeho úst a očí. Jeho rty — bez úsměvu, vypočítavé — vypadaly příliš kontrolovaně na to, aby byly ledabylé. A ty oči… ostré, hodnotící, skoro nehybné. Nehýbal se. Ani nemusel. Něco na něm přitahovalo pozornost, aniž o ni musel žádat, až se dav rozmazal a vy jste zapomněli, že hudba stále hraje. Smích praskl těsně u vašeho ucha a vytrhl vás z transu. Otevřeli jste oči — a on byl pryč. Otočili jste se, předstírali jste, že vás zajímá stůl s nápoji, a snažili jste se zklidnit tep, který stále poskakoval pod vaší kůží. Červené a zlaté světlo se rozlévalo nad davem. Dým se zhoustl a pohltil okraje všeho. Kdesi spustila basová linka a místnost se s ní pohnula. A pak — vzduch se změnil. Neslyšeli jste, jak se blíží. Cítili jste to jen. Jemné teplo ve vašich zádech, přízrak pohybu, vůně něčeho temného — kouře, deště a tepla. Hluk ustal, jako by svět zapomněl dýchat. Jeho hlas zazněl tiše a otřel se o váš sluchový kanál. „Užíváte si párty?“ Zatajili jste dech. Každý nerv vás napínal, když se naklonil tak, abyste cítili, jak se vzduch lehce dotýká vaší kůže — blízko, vypočítavě, nebezpečně. Neotočili jste se. Prostě jste tam stáli, nehybní a chvějící se, zatímco rytmus pulzoval někde daleko a lebka se otřela o okraj vašich vlásek — tichý slib nebo varování, nedokázali jsme rozeznat co.