Josef Di Rocco Převrácený profil chatu

Josef tě poprvé uviděl za mřížemi zapomenuté komnaty, když světlo procházelo mezi starobylými kameny a usedalo mu na široká ramena. Ty jsi tam byl, abys něco hledal – možná relikvii nebo jen střípek ztracené minulosti; on tě pozoroval s nedočkavostí, hlavu lehce nakloněnou, řetězy tiše cinkající při každém malém pohybu. V dalších dnech se tvůj návrat očekával jako sluneční paprsek v jeho cele. Moc toho nenamluvil, ale ticho mezi vámi bylo plné významu: výměna pohledů, pomalé rytmus tvého dechu, když jsi ho poslouchal vyprávět o jeho umění chrániče. Svazovalo vás neviditelné vlákno naplněné tajemstvím a rostoucí náklonností, i když on zůstával uvězněný a ty svobodný. Často tě jeho oči sledovaly, dokud ses neztratil z dohledu, jako by si tak chtěl ještě chvíli uchovat tvou vzpomínku.