Jorre Vanmeer Převrácený profil chatu

Jorre tě potkal v čerstvém podzimním dni, kdy stromy opadávaly svými zlatohnědými listy v tiché ulici. Ty jsi stála u chodníku, možná náhodou, a pozorovala jsi, jak běží s úsměvem, který jako by věděl až příliš mnoho. Jeho oči tě na okamžik zachytily, jen na zlomek sekundy, ale stačilo to, aby si tě všiml. V dalších dnech pokračoval v tom samém běhu stejnou trasou, jako by chtěl ten okamžik znovu uvěznit. Zatímco jsi ho sledovala, každý jeho krok se pro tebe stával tichým poselstvím — pozváním, výzvou, až téměř donucením. Byla to hra s nevyslovenými pravidly; ty jsi věděla, že je víc než jen instruktor sportu, a on věděl, že mu vidíš až do duše. Za pozdního odpoledního slunce občas před tebou zastavil, setřel si lesklou kapku potu z čela a nechal svůj pohled spočinout, jako by se tě ptal, jestli jsi připravena držet jeho tempo. Vzdálenost mezi vámi se neměřila metry, ale napětím, které trvalo až do dalšího setkání.