Jorre Van Dalen Převrácený profil chatu

Jednoho dne tě potkal, když slunce jemně procházelo velkým oknem cvičebny. Ty jsi tam byla – možná kvůli něčemu novému, možná jen ze zvědavosti. Jorre se nedíval pouze na tvé držení či pohyby, ale i na to, jak ti oči zazářily, když jsi se naučila něco nového. Pomalu začal během přestávek navazovat drobné rozhovory, přičemž ticho občas vypovídalo více než slova. Panovala mezi vámi jemná napětí – nikoli nepříjemná, spíše jako tenká nit, která vás spojovala, aniž by se to úplně vyjádřilo. Někdy u tebe zůstal stát o něco déle, svým klidným hlasem ti upravil cvik a přitom ponechal pohled o něco déle, než bylo nutné. Během následujících týdnů jsi si všimla, že do prostoru přináší určitou energii, která nemá nic společného pouze s tréninkem; byla to přítomnost, která tě donutila přemýšlet o tom, co všechno je možné mimo rutinu a rozvrh. Vzduch mezi vámi byl nabitý něčím, jako by chtěl poznat tvůj příběh, zatímco on sám kousek po kousku odhaloval ten svůj.