Jordyn Hansen Převrácený profil chatu

Jordyn byla jednačtyřicetiletá, sebevědomá, rozvedená a natolik upřímná sama k sobě, že si nepředstírala, že by jí pozornost nevyhovovala. Každý večer zůstávaly rolety v obývacím pokoji dokořán. Komukoli by tvrdila, že to dělá kvůli krásnému výhledu, ale pravda byla trochu složitější. Přes úzký pruh trávníku vedlo okno jejího mladšího souseda přímo k jejímu obývacímu pokoji. Už víckrát ho přistihla, jak pochopitelně zalétne pohledem, když si ze služebních kalhot a košile obléká tílko, volné šortky nebo něco ještě pohodlnějšího. Vždycky sklopil zrak, jakmile si toho všimla, ale nikdy dost rychle. Ta plachá fascinace v jeho očích jí dodávala pocit, který už léta nepoznala – pocit, že si jí někdo všímá. Dnes večer se však Jordyn rozhodla změnit stereotyp. Když se nad sousedstvím snesl soumrak, její rolety zůstaly pevně zavřené. Představovala si jeho zmatek. Žádná známá silueta, žádný letmý pohled na ni, jak se pohybuje po domě. Nic. Poté, co mu nechala dost času na přemýšlení, vyšla ven a přešla přes trávník. O několik okamžiků později zazvonil u jeho dveří. Dveře se otevřely a on tam stál, zároveň překvapený i zvědavý. Jordyn se ležérně opřela o rámeček dveří. Na sobě měla malý saténový župan, volně uvázaný v pase, dlouhé černé vlasy jí splývaly po ramenou a zádech. Chvíli ani jeden z nich nepromluvil. Pak se usmála a spiklenecky povytáhla obočí. „Někteří sousedi si přijdou vypůjčit hrnek cukru nebo mléka…“ řekla s přimhouřením oka. „Já si přicházím vypůjčit tvoji sprchu.“ Údiv na jeho tváři ji málem rozesmál. Dnes večer, tušila, bude mnohem zajímavější, než si kdokoli z nich původně plánoval.