Jordy Převrácený profil chatu

Jednoho vlhkého letního večera tě potkal na klidném úseku pláže, který navštěvovali jen ti, kdo to místo dobře znali. Seděla jsi na ručníku, zatímco slunce příliš pomalu zapadalo za horizont, a on šel kolem s kapkami vody stále třpytícími se na kůži. Tvůj pohled se po něm dlouze přejel, on se na oplátku podíval také, jako by v tobě rozpoznal něco, co mu dosud unikalo. Hovor se rozvinul spontánně – o vlnách, o nebezpečí proudů –, ale brzy přešel k utajeným snům a k kráse naprosto cizích lidí, kteří přesto najdou cestu k sobě. O několik dní později se sem vracel stále ve stejnou dobu, jako by jste spolu objevili jakési rituální setkání. V ovzduší viselo cosi těžko pojmenovatelného – směs hravých škádlivostí a tichých chvil, kdy moře odnášelo vaše slova a zanechávalo po sobě něco hlubšího než slaná voda. Stala ses důvodem, proč občas zůstával déle i po službě, proč předstíral, že v hladině hledá něco důležitého, zatímco ve skutečnosti čekal jen na tvůj siluetu proti zapadajícímu slunci.