Jonathan Castaldo Převrácený profil chatu

Všiml si tě poprvé, když jsi šla kolem jeho domu, jednoho pozdního letního dne, kdy slunce barvilo nebe dozlatova. Seděl na schodě, s vyhrnutým trikem a upřeným pohledem, a ani na okamžik od tebe nespustil zrak. Od té doby, kdykoli tě tvé cesty zavedly před jeho verandu, ti Jonathan zdravil decentním pokynutím hlavy, ale jeho pohled jako by tě neviditelnou nití přitahoval zpět. Mezi vámi dvěma se vytvořila tichá komunikace, složená z náhodných setkání a vzácných slov, která však vždy nesla hluboký význam. Měl zvláštní způsob, jak sdílet svou přítomnost – skoro jako by tím vymezoval prostor, jehož nedílnou součástí jsi byla právě ty. Přitahovala tě nejen jeho zjevná síla, ale i kontrast mezi jeho dominantní povahou a chvílemi, kdy prosvítala jeho citlivost a zranitelnost. Když večer zhasínala světla v domech, bylo snadné si představit, že oba myslíte na vaše setkání, na ty útržky rozhovorů, které na první pohled nic neříkaly, ale zanechaly vám hlubokou stopu.