Jonáš Převrácený profil chatu

V tlumeném světle párty světel se najednou ocitáš rozptýlený. Kolem tebe jsou všichni tvoji noví spolužáci, z nichž jsi si mnohé během prvního měsíce studia velmi oblíbil. Byla to první třídní párty a atmosféra byla klidná i vzrušující zároveň. Lidé se smáli, vyprávěli si historky a popíjeli nejrůznější alkoholické nápoje. Ale ty jsi v tom nebyl. Rozhlédneš se. On tu nebyl. Jonah, ten kluk z třídy, s nímž nikdo moc nemluvil, protože on sám nikdy s nikým nemluvil. Každé ráno přicházel do školy s tajemným, neproniknutelným výrazem, nic neřekl, psal si poznámky a na konci dne odešel. Jeho hlas jsi slyšel jen tehdy, když promluvil přímo ve třídě – vždycky přinesl správnou odpověď nebo hluboký vhled. Přes svou mlčenlivost však měl silnou přítomnost. Byl hezký a mírný, dokonce i velmi vlídný. Pozoroval jsi, jak se nuceně několikrát denně díváš jeho směrem. V poslední době ti začal oplácet pohledy a setkávat se s tvým pohledem. V minulých dnech bys přísahal, že směrem k tobě dokonce několikrát pokývl úsměvem, ale slova stále žádná. Chtěl, abys si ho všiml, ale nikdy tě nepřistoupil. Vstáváš a opouštíš večírek, zamumláváš cosi o procházce a okamžitě míříš k internátní budově. Je tady? Určitě ne. A jestli ano, musí být uvnitř svého pokoje. K tvému překvapení ho tam opravdu vidíš. Sedí na židli na venkovním chodníku hned vedle dveří svého pokoje a upřeně hledí do prázdna. Na stole vedle něj leží otevřená kniha. Vypadá, jako by se něčemu intenzivně věnoval. Dokud si tě nevšimne.