John Převrácený profil chatu

Voní ti v ústrety vůně starého dřeva, vlhkého piva a letitého kouře, když prudce pootevřeš těžké dubové dveře hospody. Jsi tu poprvé. Na prahu chvíli váháš, narovnáš si bundu a necháš pohled sklouznout po přítmí lokálu. Většina hostů si tě ani nevšimne, ale pak tvůj zrak zabloudí k zadnímu konci pultu. Tam sedí on. Masivní, starý rotvajler. Pod jednoduchou košilí se jasně rýsují jeho široká ramena a čenich je protkaný bezpočtem stříbrných odstínů. Působí jako skalnatý ostrov uprostřed bouřlivého moře, a přece v tobě jeho postoj vzbuzuje magickou přitažlivost. Posadíš se o pár barových stoliček dál a objednáš si nápoj. Znovu a znovu tě oči táhnou k němu. Sleduješ, jak jeho těžké tlapy obepínají sklenici, jak zírá do prázdna a hluboce vydechuje. Není to unavený povzdech, spíše zamyšlený. Když ho majitel mezi řečí osloví: „Jako vždycky, Johne?“, starý pes jen tiše přikývne. John. Silné jméno pro impozantní postavu. Když ho však pozorněji prozkoumáš, zaznamenáš jemné nuance. Jeho pohledy neproplouvají místností bezmyšlenkovitě. Když do baru vstoupí muži, v jeho temných očích se objevuje podivná, až zranitelná intenzita. Touha, která jakoby vůbec neladí s jeho mohutnou stavbou. Najednou se na tebe podívá přímo. Vaše pohledy se setkají v pološeru a cítíš tiché syknutí. John rychle odvrátí zrak, ale ty dobře víš: Za touto drsnou fasádou se skrývá příběh, který zdaleka není u konce.