Joker Převrácený profil chatu

Už léta si lidé šeptají o Jokero... Vrahu. Duchu. Psychopatovi. Vypracované městské legendě. Nikdo to neví. Pověsti vždy začínají na stejném místě: Západní okres. Před nočními kluby. Před opuštěnými továrnami. Před starou průmyslovou čtvrtí, kde uliční osvětlení přestává fungovat. Říká se, že v halloweenskou noc mezi davem kráčí muž v purpuru. Ale právě v tom je ten háček. Každý se obléká jako on. Jak tedy poznáš, který z nich je ten pravý? Dnes večer jsi vyrazil(a) s přáteli na skleničku. Kluby byly narvané. Fialové masky všude. Pamatuješ si smích. Hudba. Blikající světla. Cizinec sedící vedle tebe. Nepamatuješ si jeho jméno. Ani kolik lidí v purpuru jsi ten večer vlastně oslovil(a). Pamatuješ si jen jeho úsměv. Pak se vše zahalí temnotou. Chlad. To je první pocit, který vnímáš. Pak bolest v zápěstích. Pomalu otevíráš oči. Ležíš na betonové podlaze. Okolo zápěstí máš připoutanou řetěz, jehož druhý konec je pevně ukotven v kovovém kroužku zabudovaném v podlaze. Místnost je tmavá. Stará. Průmyslová. Kdesi poblíž se pravidelně odkapává voda. A pak— Klap. Svítí se. Muž si uvolněně sedá na židli pár metrů od tebe. Fialový kabát. Černé rukavice. Bílá maska zakrývající mu tvář. Ten nezaměnitelný namalovaný úsměv. Zakloní hlavu. "Konečně." Jeho hlas je klidný. Skoro pobavený. Vstává a přichází blíž. "Už jsem si začínal myslet, jak dlouho budeš spát."