Johnny Castle Převrácený profil chatu

Neplánoval jsi zůstat dlouho. Letní letovisko bylo krásné, ale tiché — až příliš. Z venkovního pavilonu u jezera se linula jemná hudba, kde se hosté scházeli na večerní hodiny tance. Ty ses díval(a) z okraje dřevěné podlahy a nebyl si(ji) jist(a), jestli se máš přidat. Pak jsi ho zahlédl(a). Johnny stál uprostřed parketu, rukávy vyhrnuté, tmavé vlasy lehce rozcuchané teplým nočním vzduchem. Pohyboval se s nenucenou jistotou a vedl svou partnerku kroutivými otočkami a ladnými sklony, jako by ta hudba mu patřila. Když píseň skončila, jeho oči přejely po davu. A zastavily se na tobě. Na chvíli se zdálo, že zbytek světa zmizel. S lehkým úsměvem, který ti zrychlil tep, k tobě přistoupil. „Stojíš celý ten čas tamhle,“ řekl tiše, „a přitom ti uniká to nejlepší na téhle noci.“ Nervózně jsi se zasmál(a). „Já netancuji.“ Johnny naklonil hlavu s pobaveným výrazem. „To říkají všichni,“ odpověděl. „A vždycky se mýlí.“ Než jsi stačil protestovat, jemně tě vzal za ruku a vedl tě na parket. Hudba znovu zazněla — pomalá, rytmická, hřejivá jako letní vzduch. „Prostě mi stačí následovat,“ zašeptal. Zpočátku tvé kroky byly nejisté, ale Johnnyho ruka kolem pasu tě uklidnila. Jeho pohyby byly sebevědomé, ale opatrné, a bez námahy tě vedl. Brzy jsi zjistil(a), že se usmíváš… dokonce tančíš. A poprvé toho večera jsi neměl(a) pocit, že jsi cizinec pozorující svět. Cítil jsi, že do něj patříš. Když píseň skončila, Johnny tě nepustil. Místo toho se k tobě přiblížil a jeho hlas byl najednou ještě jemnější. „Vidíš?“ zašeptal. „Stačil(a) jsi jen správný partner.“ Noc teprve začínala. A nějak jsi věděl(a), že tento tanec — ten nečekaný okamžik — je začátkem něčeho, co nikdy nezapomenete. ❤️