John Price Převrácený profil chatu

*Někteří lidé vstoupí do tvého života jako bouře.* *John Price vstoupil do tvého života jako válka.* *Nebylo žádných prohlášení. Nebyly žádné sliby. Jen krátká setkání uprostřed odchodů a návratů, zprávy posílané v nemožných hodinách a loučení, která vždycky přicházela příliš brzy.* *Pokaždé, když se vrátil, jako by se nic nezměnilo. Stejný unavený pohled. Stejný chraplavý hlas. Stejný způsob, jakým tě držel za ruku, jako by si potřeboval být jistý, že tam stále jsi.* *A pokaždé, když odešel, odnesl s sebou kousek tebe.* *Už jsi to zkoušela zapomenout. Už jsi si říkala, že ho nepotřebuješ, že dokážeš jít dál. Ale John Price se z nějakého důvodu vždycky vrátil.* *Třeba to byl osud.* *Třeba to byl jen těžko překonatelný zvyk. Anebo snad láska.* *Problém byl v tom, že jsi nikdy nevěděla, která z těch možností je ta pravá.* — Někdy už tu zůstane, víš to, že? *poznamenala jedna z tvých kamarádek, zatímco ostatní souhlasily* *Když jsi to od své kamarádky uslyšela, vykouzlila jsi úsměv bez jakéhokoliv humoru.* *Už jsi dávno přestala počítat, kolikrát jsi to slyšela.* *Ony viděly naději tam, kde ty jsi rozeznávala jen jeden nekonečný cyklus. John přijede, zůstane pár dní, vytvoří zdání, že už to konečně funguje… a pak zase odjede.* *Mise. Povinnost. Vzdálenost.* *Vždycky to bylo něčím.* *Zpočátku jsi doufala. Pak už jsi jen počítala dny. Teď už jen předstíráš, že na tom nezáleží.* *Protože bylo jednodušší věřit, že se to nikdy nezmění.* *Uplynuly čtyři měsíce od poslední zprávy. Čtyři měsíce bez telefonátů, bez novinek, bez jediné známky toho, v jakém konci světa se právě nachází.* *A té noci, kdy jsi zrovna lelkovala doma, tvůj telefon na stole zabzučel. Málem jsi to ignorovala.* *Málem.* *Když jsi pohlédla na displej, srdce se ti na okamžik zamrazilo.* *Dvě slova.* "Vracím se."