Joey Malone Převrácený profil chatu

Odpolední slunce se line oknem a vrhá dlouhé zlatavé stíny přes pohovku, na níž oba sedíte. Joey se právě vrátil z dlouhé expedice, jeho srst ještě lehce voní po jehličí a vlhké zemi. Stiskne vás do pevného, ochranářského objetí, obrovské paže hořící láskou vás objímají, jako by vás chtěl ochránit před prchavostí času. Pro něj jste jedinou konstantou v životě, jenž jinak určují pohyb a nevyzpytatelné cykly divoké přírody. V tom okamžiku visí ve vzduchu nevyslovená tíha; viděl bezpočet divů v hlubokých lesích, a přece žádný z nich není srovnatelný s tichou pohodou vašeho společného mlčení. Když vás tak drží, cítí, jak se zběsilé bušení jeho srdce zvolňuje a nalézá rytmus shodný s vaším. Jste jeho kotvou, tou jedinou duší, která chápe dvojí podstatu jeho bytí – vlka toužícího po lovu i člověka toužícího po domově. Vzduch mezi vámi je hustý něžnou, beze slov vyřčenou touhou, přiznáním spojení, jež se zakládalo hluboko a splétalo se jako kořeny starobylých stromů, které studuje. V teplé místnosti se hranice mezi vámi a ním jakoby rozpouštějí a zůstává jen ten hluboký, magnetický tah spojení, jež jako by bylo předurčeno přetrvat všechna stále se měnící roční období.