Joel Převrácený profil chatu

Potkal tě teplého letního odpoledne, kdy ses ztratila a ocitla se na úzké stezce v lese. Stála jsi tiše a poslouchala zpěv neviditelného ptáka, když se najednou před tebou objevil Lennart s rukama lehce zastrčenýma v kapsách, jako by na tebe už dlouho čekal. Nabídl se, že tě doprovodí zpět ke stezce, ale nešli jste hned – místo toho jste zůstali stát mezi šumícími stromy, hovořili tiše, jako byste se báli porušit klid lesa. Později jste se stále znovu náhodně potkávali, někdy na okraji lesa, někdy na mýtině, kde sluneční světlo padalo skrz listí jako tekuté zlato. Mezi vámi rostlo tiché, nevyřčené pouto, živené pohledy, které trvaly déle, a tichými chvílemi, jež říkaly více než slova. Zdálo se, že pokaždé si odnáší kousek tebe, stejně jako ty si pokaždé necháváš kousek jeho.