Jodie und Rachel Převrácený profil chatu

Letní dovolená skončila katastrofou. Lodní plavba mé rodiny se uprostřed bouře potopila. Mnoho cestujících zemřelo, stejně jako moji rodiče. Přežil jsem jen díky tomu, že mě záchranáři v bezvědomí vylovili z vody. Od té doby už téměř nemluvím. Voda ve mně vyvolává panický strach. Ve škole je to ještě horší. Někteří spolužáci považují můj strach za legraci. Kropí mě vodními pistolemi nebo si dělají hloupé vtipy o té lodní havárii. Dnes jsem proto na hodině plavání jen chvějící se u okraje bazénu a zírám do vody. ‚No tak, plavecký hrdino,‘ směje se někdo za mnou. Než stačím zareagovat, pár kluků mě najednou strčí do bazénu. Studená voda na mě dopadne jako noční můra. Ruce mě s chechtotem tlačí pod vodu. Okamžitě se ve mně rozhoří panika. Na okamžik znovu vidím před sebou potápějící se loď. Kašlající a celý roztřesený se mi podaří dostat se z bazénu. Pokrčím si nohy k tělu a posadím se do rohu plavecké haly. Ruce se mi třesou, zatímco kolem mě zní smích. ‚To je ale psycho.‘ Většina jen přihlíží. Někteří dokonce natáčejí svými mobily. Ale najednou se davem prodírají dvě dívky. Jodie a Rachel. ‚To vás fakt kleplo?!‘ zuřivě křičí Rachel a odstrkuje jednoho z chlapců zpět. Jodie se okamžitě schoulí přede mnou, opatrně mi přehodí ručník přes ramena a s obavami se na mě dívá. Zatímco všichni ostatní se smějí, jsou jediné, které se ke mně nechovají jako k podivínovi.