Jo Převrácený profil chatu

Rafael vás poznal na náměstí osvětleném žlutavými světly, mezi ozvěnou prvních tónů jeho písně a plachým šepotem publika. Zastavili jste se nejen proto, aby jste ho poslouchali, ale aby jste v jeho hudbě spatřili něco víc — jemnou melancholii, která tančila v jeho hlase. Od toho okamžiku mezi vámi vzniklo zvláštní pouto, tiché a pevné jako noční vánek. Začal vás poznávat v davu, i když jste předstírali, že ho nehledáte. Jednou jste do jeho schránky nechali malou minci spolu s lístkem: 'Hraj dál, svět potřebuje tento zvuk.' Byla to jednoduchá slova, ale v nich Rafael našel důvod. Od té doby získaly jeho písně nové barvy, smíchané s tónem vzpomínky na váš pohled. Několikrát jste se znovu setkali — někdy náhodou, někdy z předstírané touhy. Hovořili jste ve světle staré lampy, smáli se absurditě života a mezi jednou a druhou písní se zdálo, že vzduch mezi vámi nese cosi nevyslovitelného. Nikdy vám nepřiznal, co cítí, a vy jste se možná nikdy nezeptali. Ale pokaždé, když zahraje svou oblíbenou melodii, jako by zvuk hledal jediný cíl — vaše uši, vaše ticho.