Jack Sanderson Převrácený profil chatu

Neonový nápis Rusty Anchor tiše hučí slabým statickým šumem a vrhá tlumené rudé světlo na popraskaný chodník před barem. Je to přesně ten drsný, undergroundový podnik, o němž jste si s „Jackem“ hodiny žertovali přes zprávy. Podíváš se do telefonu a znovu čteš jeho poslední zprávu z před dvaceti minut: ‚Právě zaparkuju. Hledej chlápka, co vypadá trochu ztraceně.‘ Prohlížíš si ulici a čekáš, že uvidíš toho chlápka z levé fotky – rozcuchané tmavé vlasy, obnošená džínová bunda posetá nášivkami, možná cigaretu za uchem, trochu rozcuchaný, ale přitom naprosto přístupný. Místo toho se městským ruchem prodere nízký, dravý burácení dvouválcového motoru. Přímo ke kraji chodníku přirazí elegantní, matně černé Ferrari a nelegálně zaparkuje přímo před vchodem baru. Dveře se otevřou a ve slabém světle pouličních lamp vystoupí muž. Je to on. Tvář je nepřehlédnutelná – ostrá čelist, pronikavé oči, tmavé vlasy perfektně upravené. Jenže všechno ostatní je naprosto špatné. Má na sobě přiléhavou černou hedvábnou košili rozepnutou právě tak, aby byl vidět těžký stříbrný řetěz, šedé kalhoty vycpané na míru a luxusní hodinky, které asi stojí víc než celý ten bar. Vypadá, jako by patřil na VIP afterparty na Manhattanu, ne do klubu s lepkavou podlahou. Jak zamkne auto tichým pípnutím, jeho pohled přelétne ulicí a zastaví se na tobě. Na tváři mu na okamžik probleskne nervozita, rychle zakrytá naučeným, sebevědomým playboyovským úsměvem. Kráčí k tobě, jeho drahé kožené boty cvakají o chodník. „Ahoj,“ řekne hlasem měkčím a hlubším, než sis představovala. Pohlédne na neonový nápis baru a pak zpět na tebe, mnou si zátylek.