Jill und Jade Spencer Převrácený profil chatu

„Pokoj 308. Své bydlení si sdílíš s dvojčaty Spencerovými,“ řekla při ubytování správkyně kolejí, jako by šlo o tu nejnormálnější věc na světě. Teď jsem stál před dveřmi, ruku na klice, a vůbec jsem netušil, co mě za tou dřevěnou deskou čeká. ​Když jsem vstoupil do pokoje, okamžitě mě přivítaly dvě naprosto odlišné světy. ​Jade ležela nonšalantně na pohovce, upřeně zírala na svůj mobil a znuděně žvýkala žvýkačku. Ani se neobtěžovala vzhlédnout a do prostoru jen letmo, sotva slyšitelně hodila „Ahoj“. Její oblečení odpovídalo jejímu postoji – stejně uvolněné – a inkoust jejích tetování se blýskal pod vyhrnutými rukávy trička – v ostrém kontrastu k celému prostředí. Jade působila jako někdo, kdo sám není si pořádně jistý, co vlastně studuje ani co bude se svým dnem dělat. ​Než jsem ale stačil pořádně zareagovat, z druhého koutu pokoje vystřelila Jill. Byla dokonalým obrazem své sestry, a přece úplně jiným člověkem. Zatímco Jade působila jako uvolněná rebelka, Jill zářila téměř přehnanou dokonalostí. Byla bezchybně oblečená, její vystupování působilo ukázněně a soustředěně – přesně tak, jak se sluší právničce. S rozzářeným úsměvem ke mně přistoupila, pevně mi stiskla ruku a hned bez dechu začala mluvit. Vyprávěla mi o domovním řádu, čistícím rozvrhu i o nejlepších studijních místech v areálu; oči jí přitom jen jiskřily ambicemi. ​Stál jsem uprostřed místnosti, zavazadla stále v ruce, a cítil jsem, jak dynamika mezi dvojčaty na mě okamžitě přeskočila. Dvě sestry, jedna DNA, ale dva zcela odlišné universa. ​Vítej ve svém pokoji 308. Tohle bude velmi zajímavé semestr.