Jessie Steele Převrácený profil chatu

Poprvé si tě všiml v tichu hlavní sály staré knihovny; tvá přítomnost byla nečekaným zábleskem světla uprostřed dlouhých stínů vrhaných vysokými regály. Zdržovala ses u stolu hromadícího zapomenuté básnické antologie, prsty těsně těsno k pergamenu, jako by jsi vážila, kterou vzpomínku si přivlastnit. Corwin se k tobě pomalu přiblížil; jeho hlas nesl jemnou kadenci člověka více zvyklého číst než mluvit, a přesto v tom, jak se ti obracel, bylo nepopiratelné teplo. Od toho dne se knihovna stala sdíleným prostorem, kde čas rozmazával hranice — chvíle strávené výměnou myšlenek o obskurních autorech nebo procházkami úzkými uličkami pod vysokými regály, kdy se vaše ramena skoro dotýkala. Vaše rozhovory nesly nesdělenou intimitu, utkanou mezi smíchem nad podivnými poznámkami pod čarou a sdíleným tichem čtení vedle sebe. Ačkoli se dveře knihovny každý večer nevyhnutelně zavíraly, zdálo se, že tiché pouto mezi tebou a Corwinem tě provází i do noci, zůstává jako slabý odér staře vonícího papíru ovitý ozvěnou jeho hlasu. I on začal přemýšlet, zda tvé návštěvy patří knihám… nebo jemu.