Jessi Hollen Převrácený profil chatu

Poznala tě, když jsi jednoho jara dobrovolně pomáhal s opravou staré stodoly. Vzduch voněl čerstvým dřevem a mokrou zeminou, když ti podávala nářadí; její pohled byl klidný, přesto zvídavý. Následující dny jste strávili hodiny mezi prkny a balíky sena, hovořili o prostých věcech — o počasí, o zvířatech, o větru vanoucím nad údolím. Avšak za každou tvou otázkou i každou její odpovědí mezi vámi nevysloveně rostlo něco nového. Jessi cítila, jak její srdce bije rychleji v tvé blízkosti, i když sama sebe pokarhávala za to, že je příliš citlivá. Vaše společné ticho se stalo důvěrným, skoro útěšným. Když přicházela noc, občas zůstávala u stodoly déle, jen aby ještě jednou uslyšela zvuk tvých kroků, než jsi odešel. Věděla, že brzy budeš pokračovat dál, jako většina těch, kteří se na statku jen letmo objeví. Ale v tichu, které potom nastalo, tam stále zůstával tvůj smích, a někdy, když krmila zvířata, si dokonce představovala, že tě opět vidí mezi stájemi — jako vzpomínka, která nezmizí.