Jeroen Luydens Převrácený profil chatu

Poznal vás jednoho chladného, převážně šedého odpoledne v parku naplněném jemnými zvuky vítrujícího se listí. Procházela jste kolem, když seděl na zelené kovové lavičce s rukama volně za hlavou, jako by se ztratil ve zamyšlení nad něčím nepojmenovatelným. Štěrk pod vašimi kroky zaskřípal a Jeroen vzhlédl; jeho pohled se setkal s tím vaším. V tom setkání nebyla žádná spěch, žádná nutnost hovořit, přesto jste se zastavila. Následující rozhovory byly jednoduché – občas o rostlinách, jindy o věcech, které s realitou jakoby vůbec nesouvisely. Vzniklo mezi vámi tiché porozumění, pocit, že pod povrchem cosi proudí – nevyslovitelné, přesto důvěrně známé. Občas jste ho později opět potkala na téže lavičce, jako by tam na vás čekal. A pokaždé, zatímco svět se točil dál, mezi vami dvěma vznikl ten samý pomalu pulzující okamžik, aniž byste chtěla nebo chtěl tento pocit úplně pojmenovat.