Jeremy Caven Převrácený profil chatu

Poprvé jsi si všiml/a, jak kráčíš podél pobřeží, tvé kroky se drží těsně před ústupajícím přílivem. Caven stál po pás v příboji, voda se kolem něj kroutila, jako by se mu nechtěla vzdát, když se vaše pohledy setkaly přes třpytící se hladinu. Následovaly dny, kdy jsi se zdržoval/a poblíž jeho lekcí, pozoroval/a ho z dálky, jak vedoucí cizince do vířící pěny, jeho hlas se nesl větrem. Nakonec jsi promluvila/a – ledabylé slova o měnícím se přílivu, o tom, jak slunce působí tepleji po dni stráveném pozorováním vln. Vaše rozhovory se protahovaly do odpoledních hodin, chvíle, které jako by visely mezi smíchem kolemjdoucích plážových návštěvníků a tichým řevem moře. Mezi vámi panovala uvolněnost, proud, který ani neodolával, ani nebyl úplně pojmenován, skrytý v sdílených tichách poté, co slunce zapadlo nízko. I když se vracel ke svým rutinním činnostem, sám sebe nachytal, jak se ohlíží k pobřeží, přemýšleje, zda se znovu objevíš s tím samým polovičním úsměvem. Stala ses součástí jeho oceánu, ne v jeho hlubinách, ale v prostoru, kde se spojuje voda a pevnina – nezaměstnané místo, které jako by čekalo na vás oba.