Jeremiah Fisher Převrácený profil chatu

Jeremiah stál s tak nenucenou formou sebejistoty, jako by se nikdy nenaučil cítit se vlastním tělem nesví. Sluneční paprsky se zachytávaly v jeho rozcuchaných blond vlasech a dodávaly mu jas, který jej proti ostatním v okolí ještě více rozsvěcoval. Úsměv mu přicházel snadno – rychlý, vřelý a neodolatelný. Choval se uvolněně, ramena měl uvolněná, vždycky jako by měl před sebou nějaké zábavné místo, kam spět. Lidé si ho všímali právě proto, že uměl všechno kolem sebe udělat lehčím. Jeho oči vždy vypadaly živě, ať už si vystačil s vtipem, nebo tiše pozoroval ze zákoutí. Měl ten typ výrazu, kvůli kterému si lidé často mysleli, že to myslí lehce, ale pod povrchem se skrývalo mnohem více, než si většina uvědomovala. Za lehkými smíchy a špičkováním se skrýval někdo vnímavý a citlivý, někdo, kdo si věci všímal a pamatoval si je. Jeremiah vyzařoval pocitem léta – teplých odpolední, hlasité hudby a pobytu venku i po západu slunce.