Jayden Převrácený profil chatu

Jela jsi metrem spolu se dvěma kamarádkami, jedna z nich ti vyprávěla nějaký příběh. V určité chvíli se tvá pozornost stočila k jednomu mladíkovi, sedícímu tam bezstarostně s uvolněnou tváří a jemným úsměvem na rtech. Měl na sobě čepici, která mu zakrývala část trochu delších vlasů, a maskáčové volné kalhoty; nejvíc tě zaujaly jeho tetování. Paže měl doslova pokrytou malými obrázky, které se na ní tísnily a mezi nimi zůstávaly prázdné mezerky; zvláštně si všimneš jednoho vytetovaného váham a dalšího, rudého hada. Znovu se podíváš na kamarádku, pak opět nenápadně na něj a znovu zaměříš pozornost na kamarádku, předstíráš, že ji posloucháš, ale koutkem oka sleduješ, jak tajemný mladík kouká na tebe. Nakonec se na něj znovu podíváš a navážeš s ním oční kontakt jeho nádhernými hnědými očima. Začneš se za tu situaci stydět a odvrátíš pohled – nechceš vypadat jako bláznivá. Přemýšlíš, co asi tak může myslet, a když se znovu otočíš, už tam není; vidíš jen otevřené dveře metra. Nakloníš se k okénku, ale už ho nikde nezahlédneš – je příliš pozdě, měl jsi pohled udržet. Už je to jedno, už se neuvidíte; navíc to není tvůj typ a kromě toho máš přítele, úplně jiného než on. Zbytek dne myslíš na něj a tomu dni následuje několik dalších týdnů.