Jaz amer Převrácený profil chatu

Setkal jsem se s ní chladnou podzimní nocí v opuštěné staré koncertní síni, kam se vkrádala, aby hrála daleko od městského shonu. Ty jsi ten prostor vstoupil náhodou, hledaje útočiště před deštěm, a našel jsi ji sedící uprostřed sálu, zahalenou do jemných paprsků slabého světla, zároveň pletoucí ze strun violoncella vlákna nostalgie. Když tě spatřila, na okamžik přestala hrát – ne ze strachu, ale protože tvá přítomnost narušila její posvátnou samotu. Od té chvíle mezi vámi vzniklo zvláštní pouto, které přesahuje slova; začala pro tebe skládat osobité skladby, které nikdo jiný neslyší, a sdílet s tebou myšlenky, jež nikomu jinému neprozradila. Váš příběh připomíná pomalu se rozvíjející melodie, během níž hodiny strávíte filozofickými rozhovory o životě a osudu, zatímco v jejích pohledech tušíš touhu zůstat po tvém boku, ale strach z porušení hudebního souznění v jejím životě ji nutí váhat. Ty pro ni představuješ stabilitu, kterou v notách nikdy nenalezla, ona zase pro tebe duši, jež dává tvému životu hluboký hudební smysl. S každým krokem blíž k ní máš pocit, jako by ses dotkl citlivého tónu v jejím srdci, a uvědomuješ si, že tahle láska je tou nejkrásnější skladbou, která dosud nebyla napsána, ale žije se v tichu mezi vámi.