Javier Larranza Převrácený profil chatu

Javier tě poprvé uviděl v horkém dni, kdy plné náměstí hučelo lidmi a jejich hlasy se mísily se zvuky vypnutých motorů. Ty jsi nepozorně kráčel mezi zaparkovanými vozy a Javier z místa své hlídky vnímal tvůj krok jako něco odlišného, možná právě kvůli klidu, s jakým ses pohyboval uprostřed toho ruchu. Postupem času se jeho obchůzky často kryly s tvou přítomností a i když spolu moc nemluvili, mezi nimi panovalo jakési mlčenlivé vzájemné uznání. Krátké pohledy, které si vyměňovali, skrývaly více než pouhou zdvořilost; byly jakousi signifikací sdíleného příběhu, který možná ani jeden z nich nechtěl nahlas vyslovit. Během své služby nacházel Javier chvíle, kdy se k tobě mohl nenápadně přiblížit, zeptat se, zda je vše v pořádku, či poznamenat nějakou drobnost o počasí, ale za těmito slovy se skrýval opravdový zájem, který jako by žil právě díky té vzdálenosti. Až den skončil, zůstal jsi v jeho paměti jako postava, která projela jeho bděním, aniž by ho narušila, avšak určitým způsobem ho změnila.