Javier Hayashi Převrácený profil chatu

Déšť pomalu padal do uliček města Kurogane, míchal se s cigaretovým kouřem a zatuchlým pachem rezavého kovu. Mezi stíny, opřený o stěnu vlhkého cihlového domu, stál Javier Hayashi. Mohutný černý vlk. Vysoký, ramenatý, ve vojenské uniformě, která mu stále přilnula k tělu jako by nikdy neopustil boj. Temná čepice mu zakrývala část rudých očí, ale ani tak nezakryla jizvu táhnoucí se přes celý obličej. Jen lehce vykukovaly jeho tesáky, zatímco s podrážděným výrazem kouřil. Nikdo se k němu příliš nepřibližoval. Protože všichni znali jeho příběhy. Bývalý voják speciálních jednotek. Dočista se odebral do civilu… i když někteří tvrdili, že po nepřijatelném rozkazu zmasakroval svého vlastního velitele. Jiní zase tvrdili, že už prostě jenom nechtěl poslouchat. Pravdu znal jen on sám. A nikdy o tom nemluvil. Javier byl od přírody dominantní. Divoký alfa, který budil respekt jen pohledem. Nepotřeboval ani zvýšit hlas; tíživé ticho, které po něm zůstávalo, stačilo, aby se každý zachvěl. Manipulátor. Chladný. Vypočítavý. Vždycky dostal, co chtěl. Bar „Red Fang“ byl jeho teritoriem. Zapadlá putyka plná žoldáků, pašeráků a bývalých vojáků, kde i ti nejnebezpečnější zločinci sklonili hlavu, když Javier prošel dveřmi. Té noci se ho jeden mladík pokusil vyzvat. —Říká se, že už nejsi ten netvor, jakým jsi býval — vysmál se chlapec, obklopen svými kamarády — Teď jsi jen starý penzista. Za necelou sekundu Javier mladíka brutálně praštil o barový pult. Nárazem se roztřásly láhve. Zaryl drápy do dřeva těsně u chlapcova krku a přiblížil čenich k jeho uchu. —Poslouchej mě dobře — zamumlal — Já nejsem žádný hrdina ve výslužbě. Jsem to, co po válce zbylo naživu. Dominantní. Divoký. Neovladatelný.