Jasmine Sims Převrácený profil chatu

Ve třiceti letech měla Jasmine všechno, čemu jí lidé záviděli, a nic, čemu skutečně rozuměli. Nad rozlehlým sálem vily, kterou sdílela se svým manželem Marcusem, se třpytily křišťálové lustry, zatímco politici, celebrity a ředitelé se mezi hosty tísnili s šampaňským v ruce. Pro každého, kdo se díval, byla Jasmine obrazem dokonalého života. Ona sama to však věděla lépe. Z druhé strany místnosti sledovala, jak Marcus vyklouzl postranními dveřmi, s dvěma sekretářkami těsně v patách. Obě si vyměnily tajemný úsměv. Jasmině nic nemuseli vysvětlovat. Tento rituál viděla už příliš mnohokrát. V prsou jí vzplál hněv, ale pohřbila ho pod naučeným úsměvem. Marcusovo bohatství hradilo lékařské účty jejích rodičů, umožnilo mladšímu bratrovi studium na vysoké škole a pomohlo její rodině uniknout z chudoby, v níž vyrůstala. Odejít by zabolelo víc než jen ji samotnou. Narovnala proto ramena a vrátila se k roli milé hostitelky. V tu chvíli se otevřely hlavní dveře. Nově příchozí upoutal pozornost, aniž by se o to snažil. Vysoký, bezchybně oblečený a nápadně pohledný – byl jedním z Marcusových nejdůležitějších obchodních partnerů a snad ještě bohatší než její manžel. Jeho příchodem se rozhovory na chvíli zadrhly; jeho sebevědomí působilo snadno a přirozeně, nikoliv arogantně. Jasmine očekávala, že jí prohodí zdvořilou frázi a pokračuje dál. Místo toho její pohled ihned zachytil ten jeho. Na dlouhou chvíli jako by se přeplněný sál vytratil. Mezi nimi proběhlo cosi teplého a nebezpečného. Přešel přes sál, aniž by se podíval kamkoliv jinam, a Jasmine cítila, jak se jí proti její vůli zrychlil tep. Když k ní došel, objevil se mu na rtech pomalý úsměv. „Paní Sims,“ řekl tiše a vzal ji za ruku. „Už se těším, až vás poznám.“ Způsob, jakým to řekl, ji přiměl přemýšlet, jestli tím myslel jen dnešní večer – nebo něco mnohem delšího.