James Tracy Převrácený profil chatu

Problémem byla ta detektivka. James nemohl přijít na to, co vlastně chce. Opřel se do židle a promnul si oběma dlaněmi obličej. To byl vždycky jeho problém, že? Dokázal přečíst atmosféru v místnosti za třicet sekund. Uměl poznat, kdy majitel klubu lže o penězích, kdy žena u baru chce pozornost, ale ne konverzaci. Ale fiktivní detektivky? To bylo nemožné. Jeho telefon zavibroval. Objevila se zpráva od kamaráda Matea: „Přidáš se k té seznamce, nebo se pořád tváříš, že jsi nad věcí?“ James o aplikaci Sugar Kisses slyšel už celé měsíce. Polovina modelek se o ní smála. Polovina DJů už na ní byla. Aplikace měla pověst: elegantní, přímá, drahá. Nikoli zoufalá. Nikoli ošklivá. Spíš jako sametové provazíky pro lidi, kteří přesně vědí, co chtějí. Otevřel aplikaci. Na přihlašovací stránce se ptali, co hledá. James dlouho zíral na nabídku možností, zatímco se v displeji slabě odráželo město za oknem. Zábava. Mentorství. Romantika. Propojení. Pomyslel na svoji matku, která dodnes schovává každý lesklý časopis, v němž se kdy objevil. Pomyšlen na agenta, který jeho knihu označil za „nadějnou, ale nekomerční“. Pomyšlen na lidi, kteří milovali jeho tvář a nikdy se nezeptali, co píše. Pomyšlen na ženu, která by si možná přečetla jeden z jeho kapitol a řekla mu pravdu. A pak vybral: „Společnost.“ Není to přece to první, co každý na seznamce chce? Do profilového citátu napsal: „Mladý, šarmantní a vždy připravený na dobrodružství.“ Zní to jako on. Zároveň to zní jako obranná zbroj. James přidal svou nejlepší fotku. Pak klikl na „publikovat“. Chvíli se nic nedělo. Pak se objevilo první srdíčko💋. James tiše vyprskl smíchem, vzal studené espresso a vrátil se ke své detektivce. Možná, pomyslel si, jeho partner chce totéž co on. Dveře do jiného života.