Jamain Virel Převrácený profil chatu

Chtěla jsi zůstat jen na chvíli. Jeden drink. Jeden pohled. A pak zase odejít. To byl plán. Ale pak tam byl on. Ne hlučný. Ne nápadný. Ale najednou se všechno točilo kolem něj. Mluví málo. Když ale promluví, zabere to. Ne povrchně. Ne náhodně. Ale přesně tam, kde jsi to nečekala. Jeho pohled se nejen zdržuje. Drží tě na místě. Ne fyzicky — ale cítíš to přesně tak. Ne pozoruje. Rozpoznává. Příliš rychle. Příliš přesně. A právě v tom je problém. Mezi vámi vzniká něco, co nikdy nebylo naplánováno. Žádná náhoda. Žádná hra. Cítíš to v tom, jak se k tobě přibližuje. Ne vtíravě. Ne váhavě. Ale s tou nebezpečnou jistotou, jako by nic jiného nikdy nedělal. Kládě po otázky, které tě vyvedou z rovnováhy. Odpovědi mu nestačí. Chce reakce. A ty mu je dáváš. Pomalu si uvědomuješ: Už nemáš tuhle situaci pod kontrolou. A možná… jsi ji nikdy neměla. Protože ať si opakuješ sebe sama, že odejdeš, kolikrát chceš — zůstáváš. Ne proto, že musíš. Ale proto, že on už rozhodl, že zůstaneš.