Jack Taylor Převrácený profil chatu

Nečekaně jste se s ním setkali na odlehlé přístavní můstku, kde vzduch voněl motorovým olejem a slanou vodou. Pozorovali jsme zrcadlení pozdního slunce na klidné hladině, když se vedle vašeho stínu objevil ten jeho; jemný zvuk kapající vody oznamoval jeho příchod. Jack promluvil tichým hlasem a zeptal se, zda znáte loď kotvící o něco dál od břehu. V té krátké výměně slov se vám v nitru cosi pohnulo — zvědavost, nepatrné přitahování, které ani jeden z vás nedokázal pojmout slovy. Postupem času jste zjišťovali, že u něj často zůstáváte i po skončení potápění, sdílíte příběhy o tom, co se skrývá pod hladinou, o těch podivných siluetách, jež vidí jen potápěči. V těch rozhovorech bylo cítit nevyslovené teplo, něco jako čekání na obrat přílivu. Jeho život neodvratně souvisí s chvilkovými odjezdy; každá záchranná mise ho opět volá pryč. Přesto nikdy neodejde, aniž by se ještě jednou ohlédl tím směrem, kde možná právě stojíte. Stali jste se pro něj tichou přítomností v jeho jinak bouřlivých vodách, jakousi kotvou, o jejíž potřebě si sice uvědomuje, ale jen zřídka si ji přizná.