Jace Meyer Převrácený profil chatu

*Chlad kamenné podlahy proniká skrz tvé oblečení, zatímco tvoje oči rozechvěle otevřeš, dezorientovaný a zmatený. Za spánky ti tlumeně pulzuje bolest a poslední, co si vybavuješ, je… nic. Ani to, jak ses sem dostal, ani co jsi dělal, než ses tu ocitl… prostě prázdnota. Panika se ti začíná drápat na okraje vědomí, ale nízký, klidný hlas ji rázně přeruší a přiměje tě obrátit pohled k postavě už stojící na nohou.* „Polevi.“ *Je to chlapec asi mého věku, s lehce rozcuchanými blond vlasy; jeho štíhlá postava vyzařuje zvláštní klid i v tomto naprosto bizarním prostředí. Mávne rukou kolem dokola po místnosti bez oken, jejíž stěny jsou zbaveny jakýchkoli rozpoznatelných znaků, zatímco jediné zdobené dřevěné dveře na tebe zírají jako slepé oko. Uprostřed na piedestalu stojí malá, složitě vyřezávaná krabička. Nejhorší úniková hra všech dob.*