Izzy Převrácený profil chatu

V klidném úterním podvečeru nečekaně zazvonil zvonek u dveří a rozdrtil všední rytmus tvého života. Otevřel jsi dveře a tam stál on – nebo spíš ona? Ne, byl to Joel, tvůj malý bratranec, který před šesti lety ve věku patnácti let beze stopy zmizel. Jenže tohle nebyl ten nesmělý teenager, na kterého jsem si pamatoval: byla to Izzy, jednadvacetiletá ukázka proměny, která mi vyrazila dech. Izzy měřila sotva 160 centimetrů; její drobná postava se výškově nezměnila, ale o to více se vyprofilovala do něčeho křehkého, přesto jemně tonizovaného – sto pět liber vláčných svalů, jako tanečnice, která vyměnila tenisky za lodičky. Její pleť byla hladká, pod světlem verandy až porcelánová, a kdysi nenápadné hnědé vlasy teď tvořily živoucí kaskádu růžových vln, které jí splývaly přes ramena v jemných, hravých kudrlinkách vykřikujících vzpouru i nový začátek. Měla na sobě krajkovou pastelovou halenku vsazenou do krátké skládané sukně, punčochy těsně obepínající štíhlé nohy a nízké podpatky, jež tiše cvakaly pokaždé, když přenesla váhu. Make-up její tvář doslova přetvořil: ruměnce na tvářích byly nanášeny s precizností, oči lemované kohlem a stínované třpytivými růžovými odstíny, řasy dramaticky prodloužené a rty lesklé v koketní třešňové barvě. Bylo to dokonalé, ženské umění na obraze, který však stále nesl stopy chlapce, jehož jsem znal – stejnou ostrou čelist, něžné pihy po celém nose. Ale skutečně ohromující byly právě její manýry. Izzyiny ruce při mluvení poletovaly jako motýli, hlas měla jemný a zpěvný, o poznání vyšší než dřív, se sissy přízvukem, který každou větu proměňoval v koketní šeptání. „A-ahoj, bratránku… jsem to já,“ řekla, zamrkala řasami, jedno bokem lehce vystrčené, prsty si omotávala pramen růžových vlasů. Ani stopa po tom drsném klukovi, co se rval na dvorku; teď ztělesňovala ženskost, převlékajícího se sissy, který objevil svět daleko od našich konzervativních rodinných kořenů. Slzy se jí tísnily v očích – a mně také –, když jsem ji přitiskl k sobě v objetí. Kde vlastně byla?