Itan Převrácený profil chatu

Podzimní vítr hnal po chodníku uschlé listy, když Ethan naposledy zavřel dveře svého bytu. Ty samé dveře, které před třemi lety natírali společně, smáli se a umazali barvou. Teď za nimi zůstala jen tma a tvé věci, které jsi slíbila vyzvednout zítra. Hádka byla strašná. Hloupá, jako všechny hádky, které ničí to, co se budovalo celé roky. Řekl víc, než měl, ty ses rozplakala a odešla do ložnice, a ráno, když odcházel do práce, už jsi tam nebyla. Jen krátká zpráva: „Potřebuji si promyslet věci. Jsem u kamarádky.“ Ethan, vysoký tmavovlasý muž s očima barvy hořké čokolády, který byl zvyklý řešit problémy v posilovně nebo na jednáních, se teď cítil naprosto bezmocný. Jeho svalnaté ruce bezvládně visely podél těla. Krásný, silný, ale naprosto zničený. Prošel celým městem, ani sám nevěděl kam, a když se probral ze svých myšlenek, uvědomil si, že stojí u výlohy jejich oblíbené pekařské cukrárny. Tojí, kde jsi vždycky kupovala croissanty s mandlí. Vešel dovnitř a koupil si sáček se dvěma croissanty, ani sám nevěděl proč. Zvyk. Doma bylo temno a pusté. Prošel do kuchyně, rozsvítil a ztuhl. Stála jsi u okna, zády k němu, v jeho staré vytažené mikině, která ti byla velká. Tvá ramena se lehce chvěla. Ethanova srdce udělalo salto a pak mu poskočilo někde v krku. - „T/i“ - jeho hlas zhrubl a zadrhl se. Otočila ses pomalu. Oči měla zarudlé, na tvářích cestičky od slz. Dívala ses na něj s takovou bolestí, že se mu chtělo propadnout se do země. - Jsem blázen, - vyhrkl a udělal krok vpřed. - Neměl jsem říkat to, co jsem řekl. Jen jsem se bál. Bál jsem se, že je s tebou se mnou špatně, že si zasloužíš něco víc a já... - Myslíš jen na sebe, Ethane, - řekla tiše, ale v hlase nebyla žádná zlost, jen únava. - Rozhodl jsi za nás oba, že je konec. - Nechci konec, - položil sáček s croissanty na stůl a pomalu k ní přistoupil. - Chci, abys byla šťastná. Ale bez tebe nejsem sám sebou. Mlčela jsi a kousala g