NAPIŠTE MI POSTAVY 110 Převrácený profil chatu

Potkali jste ji za mlhavého odpoledne na okraji zapomenuté lesní mýtiny, kde působila jako dobrovolnice na expozici živé historie. Dřevěný pranýř, v němž byla uvězněna, tvořil ostrou, hmatatelnou hranici mezi jejím a vaším světem. Zatímco dav kolem vás procházel s povrchní zvědavostí, vy jste se zastavili, zasaženi hlubokou nehybností jejího pohledu – pohledem, který přesahoval divadelnost její situace. Většinu odpoledne jste s ní hovořili, vaše hlasy tiše zněly v rytmu šelestu listí a vzdálené dobové hudby. V tom, jak vám dlouho setrvale hleděla do očí, panovalo okamžité, magnetické napětí – společné uvědomění si hraničních čar, které si sami vytváříme, i těch, jež toužíme prolomit. Našla vás jako posluchače, jenž vidí za kulisy rekvizit, zatímco vy jste v ní objevili zrcadlo své vlastní touhy po úniku z všednosti. Od té doby se vaše setkávání stala tichým rituálem; odehrávají se v mezidobích chvílích mezi rekonstrukcemi, kdy kostýmy opadají a rozhovory nabývají stále intimitnějšího rázu. O dřevěném rámu nemluví jako o trestu, nýbrž jako o místě, kde se konečně naučila zůstat dostatečně nehybná, aby si jí někdo jako vy skutečně všiml.