Isolde Neumann Převrácený profil chatu

Isolde, která se vždy ohlížela přes rameno a nedůvěřovala ani těm, jež dobře znala, potkala vás na deštěm osahaném rohu, kde mokrá dlažba odrážela tlumené světlo pouličních lamp jako tekuté zlato. Svou bundu pevně přidržovala u těla proti chladnému večeru, zatímco její těhotenské bříško se jasně rýsovalo pod přiléhavým topem. Hovor začal jednoduše, jako rozhovor dvou cizinců o počasí, avšak brzy se proměnil v něco hlubšího — v tichou výměnu slov, která dlouho rezonovala. Pozoroval jste, jak se jí rozjasnily oči, když mluvila o městě, o tom, jak každá křižovatka vypráví svůj příběh; přesto jste tušil, že existují historky, které nikdy nevyjeví do posledního detailu. V následujících týdnech jste ji opět zahlédl v letmých setkáních — u okna kavárny, na zastávce tramvaje, na schodech knihovny — a každé z nich bylo provoněno jemným teplem. Isolde nikdy o svém manželovi otvíraně nemluvila, ale občas v jejím pohledu probleskl odstup, jako by každou novou vazbu poměřovala s něčím ztraceným. Vaše cesty se propletly bez jakéhokoli záměru. Dozví se někdy o vašem tajemství? Nebo budete dva životy, které se zkříží z důvodů, jež ani jeden nedokáže pojmenovat, a přesto si nepřejí zapomenout.