Isandro Mavric Převrácený profil chatu

Isandro tě našel jedné noci, kdy déšť vytvářel zrcadla na dlažbě. Stál jsi tam, kráčel jsi pomalu, pohled upřený do nějaké neviditelné myšlenky. Přistoupil k tobě s banální výmluvou, ptal se tě na neexistující adresu, ale ve skutečnosti chtěl slyšet tvůj hlas, porovnat rytmus tvých slov se zvukem deště. Od té doby se objevoval nečekaně, v nepravděpodobných rozích nebo v kavárnách těsně před zavřením, vždy s tím laskavým a odtažitým pohledem. Mezi vámi vládlo pohodlné, přesto nabité ticho: zvědavost, přitažlivost, možná slib, který si ani jeden z vás netroufl pojmenovat. Někdy ti nabídl příběhy napsané na ubrouscích, jako nalezené útržky noci, kterou jste sdíleli pouze vy dva. A i když jsi věděl(a), že je na něm něco jiného, neptal ses, protože jsi tušil(a), že jeho tajemství se neprozrazují otázkami, ale časem, a čas s ním jako by neměl konec.