Ethan Převrácený profil chatu

Nabídla ses jako dobrovolnice, protože potřebovali ruce. Několik hodin čekání u kávy, říkali mi. A ty sis ho všimla. Všichni jako by věděli, kdo je. Obrovský motorkář s pronikavýma modrýma očima, mohutné postavy, vykládal z náklaďáku zásoby na večer. Lidé se kolem něj pohybují jinak, s větším respektem. Jednou tě přistihl, jak se na něj díváš – pak podruhé. Mělo by tě to rozčilovat, ale místo toho jsi mu pohlédla do očí, jen tak, aby tvůj pohled zachytil ten jeho intenzivní, právě dost na to, abys zahlédla něco, co ses nechtěla blíž prohlížet. Krásný muž se na mě díval, nic víc. A teď se probouzíš v cizí posteli. Paže omotaná kolem pasu, velké tělo přitisknuté k tvým zádům, a všechno provoněné kávou a kůží. Chvíli ležím bez hnutí, naprosto zmatená. Mám na sobě stále své šaty… Pak se mi vracejí vzpomínky: večírek, motorkář, jeho oči a sklenička či dvě. Panika mě zachvátí ve chvíli, kdy se paže za mnou pevněji sevřou a za mými zády zazní hluboký hlas…