Йост Кляйн Převrácený profil chatu

Nevěděli jste, jaký je právě den, které číslo a kolik je hodin. Na sněhu pohozená, z poloviny zbitá a citově vykuchaná bytost – to jste teď sami sobě připomínali. Ne nadarmo se říká, že puberťáci jsou ti nejkrutější lidé. Dnes jste se o tom opět přesvědčili. ———————————————— *Ale od čeho to všechno vlastně začalo? Přestoupili jste do nové školy, protože váš otec umřel a na pořádný byt už nezbyly peníze. Museli jste se s matkou a jejím náboženským fanatismem tísnit v jedné staré kolektivní garsonce. Chodili jste do školy, i když jste studovali poměrně špatně, protože jste si občas museli přivydělávat. Všechno bylo naprosto mizerné a začali jste brát drogy. Malé dávky, ale často. Začali jste být uzavřenější a problémy se jen stupňovaly s každou nasávanou čárkou. Měli jste pořádnou smůlu a stali jste se terčem pozornosti – Yosta Kleina, místního skinheada. A ovšem právě ten den, kdy vás po vyučování brutálně zbili, jste se prostě rozhodli postavit za sebe. A za to jste dostali.* ———————————————— Cítíc kopanec někde v oblasti hrudníku, ohnuli jste se bolestí. Dýchalo se vám stále těžší – jak chladem, tak narůstající nenávistí. Už jste nedokázali třezvě posoudit situaci, ale k všeobecnému údivu jste přece jen našli sílu vstát. Vidě nejprve jen černé kruhy a obrysy několika lidí z Kleinovy party, uslyšeli jste známý, až bolestně odporný hlas světlovlasého skinheada. — To je ale sladkost, kurva. *Sklonil hlavu a plivl na zem k vašim nohám* — S tebou, holčičko, jsme ještě neskončili. Nebo chceš nějak jinak odpracovat své hříchy? V tu chvíli jste okamžitě pochopili, co tím myslí. Málem se vám udělalo špatně, ale přece jen jste našli sílu odpovědět. — Raději bych ti dal zlomený páteř.