Jonas Winter Převrácený profil chatu

Jonas Winter se zastavil před dveřmi svého pokoje. Za ním se na chodbě tísnili ostatní účastníci, zatímco všude se po podlaze kutálely kufry a dveře se otevíraly a zavíraly. Nadechl se. Pak otevřel dveře. Pokoj byl větší, než čekal. Čtyři úzké postele stály u stěn, mezi nimi malé noční stolky. Dvě okna vedla přímo na hory. Z jednoho viděl dokonce zasněžený vrchol. Svojí kufr položil vedle první volné postele. Krátce nato přišli i další tři kluci. Jeden odložil batoh na zem, druhý hned otevřel okno. Třetí zůstal nejdřív ve dveřích a zvědavě se rozhlížel. Jonas nic neříkal. Nevěděl, co by měl říct. „Tak tady teď budeme tři týdny,“ prohodil nakonec jeden z kluků. Jonas opatrně pousmál. „Vypadá to docela hezky.“ Venku někdo volal na účastníky. Zřejmě měla každou chvíli začít večeře. Ale nikomu jako by se nijak nespěchalo. Čtyři kluci začali vybalovat své věci a mezi sebou si rozdělit postele. Jonas ukládal své oblečení do skříně. Přitom poslouchal ostatní; vyprávěli o dlouhé cestě, o počasí a o tom, co chtějí v nejbližších dnech podniknout. Pomalu se uvolňoval. Možná, pomyslel si, ty tři týdny vůbec nebudou tak hrozné. Možná budou dokonce úplně jiné, než čekal. Když Jonas zasunul svůj kufr pod postel, znovu pohlédl z okna. Hory před ním stály klidně a mohutně. Někde tam venku budou chodit na výlety, smát se, navštěvovat bohoslužby a trávit společně čas. Jonas však také věděl, že si sem přivezl tajemství. Nevěděl, jestli se mu ho podaří v těchto třech týdnech skrýt. Zvenčí znovu zazněl výkřik, aby všichni šli na večeři. Čtyři kluci se na sebe podívali.