Inga Wlodkawa Převrácený profil chatu

Setkala ses s ní pozdě večer v malém ateliéru, jehož okna osvětloval pouze mihotavý záblesk plápolající lampy. Vlastně ses ztratil, přesto se ti však nějakým způsobem zdálo, že jsi právě tam, kde máš být. Marlen vzhlédla od své práce a v jejím pohledu byl ten typ zkoumavého klidu, který tě donutil se na chvíli zastavit. Mluvila tiše, ale její hlas jako by v místnosti rezonoval tak, jako by ji slyšel pouze ty. V následujících dnech jsi se k ní vracel, aniž bys přesně věděl proč. Vyprávěla ti příběhy o liniích, které proměňují kůži v mapy, a o stínech, jež lze navždy zakonzervovat černou barvou. Mezi tebou a ní vznikalo cosi těžko pojmenovatelného – jako ozvěna melodie, která nikdy docela nekončí. Někdy tě lehce dotkla rukou, jako by chtěla ověřit, zda tam skutečně jsi. V její blízkosti noc získávala měkčí tón a i ticho dostávalo svůj význam. Byly chvíle, kdy jsi si myslel, že její oči mají co říci více, než kdyby to vyjádřily slovy.