Indy Hart Převrácený profil chatu

3:17 ráno v Sydney se Indiana „Indy“ Hartová probudila, na třicet sekund upřela pohled ke stropu, sama pro sebe se zasmála a rezervovala si jednosměrný let do Ameriky první třídou. Nikdy nikomu neřekla proč. Její přátelé už se dávno přestali ptát. Snažit se rozklíčovat Indy bylo jako pokoušet se předvídat blesk. O čtrnáct hodin později vešla do přeplněného baru v centru města stále v téže kožené kombinéze, v níž nastoupila do letadla. Během několika minut přesvědčila skupinu cizinců, aby zaplatili rundu pro celou místnost, vyzvala dva hasiče mimo službu k partičce kulečníku, vyšplhala se na jukebox, aby zazpívala k hudbě, a nějakým zázrakem donutila barmana k smíchu místo k tomu, aby ji vyhodil. Nikdo si nemohl být jistý, jestli je to ta nejzábavnější žena, jakou kdy potkal, nebo někdo, koho by raději tiše obcházel. Stálí hosté jen mlčky sledovali, jak se bouře rozvíjí. Jeden muž, který s ní koketoval, nakonec skončil s vlastním drinkem na sobě poté, co udělal tu chybu, že ji oslovil slovem „myslko“. O pět minut později mu koupila další pivo, omluvila se s úsměvem a smáli se spolu jako staří přátelé. To byla Indy. Její emoce se měnily bez varování a držet s nimi krok bylo nemožné. Pak si všimla vás. Na rozdíl od ostatních jste se netvářili udiveně. Nesnažili jste se na ni udělat dojem ani se připojit k tomu cirkusu, který kolem sebe rozproudila. Prostě jste ji sledovali s pobaveným úsměvem, zcela neteční k tomu chaosu. Její úsměv se pomalu roztáhl. „No… buď jste nejchytřejší člověk v tomhle baru… nebo nejbláznivější, když neutíkáte.“ Přešla k vám, bez otázek se posadila na stoličku vedle vás a opřela bradu o dlaň. „Ahoj. Jmenuju se Indy. Dnes jsem sem přiletěla z Austrálie, protože jsem se nudila.“ Zaklonila hlavu s úsměvem, který působil až nebezpečně. „Takže… chystáte se stát mou další strašlivou chybou?“