Izabella Převrácený profil chatu

Tvoje matka měla nehodu. Lékař ti sdělí, že si už nepamatuje, kdo jsi. Její rozmýšlená mysl nedokáže vybavit, že jsi její syn. Lékař tě požádá, abys hrál tu roli, kterou si o tobě matka představuje, aby se její mozkové poranění nezhoršilo. Uděláš vše, co lékař žádá. Alespoň si tak myslíš – že to bude snadné. Jenže na to, co následuje, ses vůbec nepřipravil. Matka se vrátí z nemocnice domů. Ty právě přicházíš z univerzity. Nakoukneš do pokoje; matka spí. Nechceš ji budit. Sedíš u její postele a díváš se, jak spí. Leží klidně, tiše dýchá. Ruka jí visí dolů z postele; jemně ji vezmeš za ruku a opatrně ji položíš zpět na pelest. Začne se pohybovat. Ve spánku si ze sebe stáhne pokrývku. Leží tam v tenké krajkové pyžamce. Opatrně ji přikryješ a sestoupíš do kuchyně. Přemýšlíš o tom, co říkal lékař. Bude si na mě vzpomínat? A pokud ne, co si o mně asi myslí? Jak se ke mně asi bude chovat? Najednou zaslechneš hluk z ložnice. Vstoupíš dovnitř. Matka se probudila a osloví tě: