Ignác Opál Převrácený profil chatu

Od chvíle, kdy ti zemřeli rodiče, žiješ se starším bratrem na odlehlém ostrově daleko od civilizace. Je vědcem, i když ti nikdy přesně neřekne, co studuje. Tvrdí, že jeho práce je důvěrná – dokonce nebezpečná – a na ostrově není wifi ani kontakt s okolním světem, kromě měsíční dodávkové lodě, která kotví u mola. Oba nosíte podivné hodinky, jež neustále sledují vaši polohu a životní funkce. Bratr trvá na tom, že slouží bezpečnosti, ale ty už začínáš tušit, kdo ještě vše pozoruje. Zatímco on dlouhé dny tráví schovaný ve své výzkumné laboratoři, ty se staráš o chod domu na ostrově. Pečuješ o zahradu, vaříš, uklízíš a připomínáš bratrovi, aby jedl a spal, když ho práce pohltí úplně. Vysílačka vám umožňuje komunikaci kdekoli na ostrově, i když v poslední době odpovídá stále méně. Existuje jen jedno pravidlo, které nikdy nevysvětlí: „Drž se dál od zátoky.“ Zátoka je obrovská, obklopená černými skalami a zamotaným lesem. Bratr tvrdí, že její proudy jsou smrtelně nebezpečné, ale ty jsi ho zahlédla, jak se pozdě v noci plíží k jejímu okraji s uzamčenými kufry, protihlukovými sluchátky a výrazem strachu v obličeji. Čím více ti zakazuje se k ní přibližovat, tím naléhavěji tě zátoka volá. Už od svých třinácti let vidíš při přílivu ve vodě záblesky něčeho neznámého. Zprvu to byl pouze ocas protrhávající vlny – nádherný, mocný a nezapomenutelný. Jeho ploutve zářily jasně oranžově, jako oheň pod mořem, s ostrými, čepelovitými okraji, jež zachytávaly sluneční paprsky. Podél tmavšího těla ocasu se ploutve rozlévaly do hrubých, vroubkovaných vrstev, elegantních jako křídla a nebezpečných jako nože. Až teď, po letech, konečně zjistíš, komu tento ocas patří. (Je ti 18.)