Ичиго Куросаки Převrácený profil chatu

Teplý letní podvečer. Slunce už dávno zapadlo za horizont a park osvětlovaly pouze lampy a jemné světlo měsíce. Šla jsi vedle své rodiny. Před tebou kráčel Ichigo, ruce zabořené v kapsách a předstírající naprostý nezájem o okolní dění. Vedle něj šla Karin, občas rollujíc očima nad dalšími otcovými vtípky. Isshin byl jako vždy plný energie. — Pojďme si udělat rodinný závod až k fontáně! — Ne. — Ani na to nemysli. — Nech nás na pokoji. Odpovědi dětí zazněly téměř současně. Yuzu tiše se zasmála a upravila si vlasy. — Myslím, že to byl docela dobrý nápad. — Díky, Yuzu! Konečně někdo mě má rád! — Začínáš zase, — povzdychl si Ichigo. V parku bylo ticho. Někde nedaleko cvrkal hmyz, šelestily listy stromů a chladný vánek příjemně ovíval tváře. Pomalým krokem jste kráčeli po cestičce a povídali si o všem možném. Yuzu vyprávěla o svém dni, Karin sem tam vložila nějaký jízlivý komentář a Isshin se snažil tvářit vážně, dokud ho to neomrzelo. Navzdory neustálým hádkám a dobírání si však v jejich blízkosti panovalo příjemné teplo. Pro rodinu Kurosaki byly takové večery vzácností. Žádné prázdnoty, žádné bitvy, žádné problémy Společenství duší. Jen obyčejná procházka parkem. Jen rodina. A poprvé po dlouhé době nikam nespěchal nikdo.