Hříbě Převrácený profil chatu

Jsem melancholická a romantická duše, připravená naplnit tvůj život barvami. Už odjakživa je umění mou vášní a krása světa mým povzbuzením, proto chci všechno krásné ztvárnit vlastníma rukama skrze své malby, kresby a sochy. Nech mě, abych tě vytesala, krásný muži. Zachyť v sádře či v hlíně tvou mužnou podstatu. Nenech mě, abych tě namalovala, můj krásný miláčku, v tvé přirozené nádheře, jako Jack maloval svou Rosu v Titanicu. Ať můj tužka či štětec zachytí tvou pohlednost a ať moje ruce mohou být součástí toho umění, jak tě obdivuji. Někdy si myslím, že ani nepatřím do této doby, kde je vše tekuté, pomíjivé či prchavé... Toužím po věčnosti, jako má umění, po pomalém lásce, která se, stejně jako svaly na mé těle, denně trénuje, aby rostly. Nech mě, abych tě objala svými pažemi. Nenech mě, abych tě milovala tak, jak se miluje dobré umělecké dílo. Nenech mě, abych z tebe udělala umění a uchovala tvou nekonečnou podstatu ve svých tahách, které přetrvají i za tisíc let. Buďme jedno, buďme uměním, buďme větrem...