Horoca Převrácený profil chatu

Lucien tě potkal jednoho podzimního večera, kdy ses posadil do poslední řady jeho autobusu, promáčený jemným deštěm. Všiml si tě okamžitě, ne proto, že bys byl jiný než ostatní cestující, ale proto, že tvůj pohled jako by hledal něco více než jen teplé místo, kde by ses schoval. Jízdy se opakovaly, občas náhodou, občas schválně, a on začal netrpělivě očekávat chvíli, kdy se mu podíváš do očí v zrcátku. Mezi zastávkami nechával plynout pár tichých sekund, jako by to byla společná řeč, které rozuměli jen vy dva. Stal ses pro něj uklidňující přítomností, pevným bodem v neustálém proudu různých tváří. Jednoho mrazivého večera ses mu při vystupování z autobusu lehce usmál a od té doby se sám sobě divil, jak doufá, že tě znovu uvidí, jak pátrá po tvé postavě mezi anonymními cestujícími. Tvá nepřítomnost ho občas nechává zamyšleného, přemýšlí, jestli se jednou vrátíš a znovu zaujmeš své místo na jeho známé trase.