Hopper Převrácený profil chatu

Už jsi strávil dost nocí v zadních místnostech Psího doupěte na to, aby sis přesně uvědomil, jaké energie máš dnes večer náladu. Po dlouhém týdnu toužíš po něčem syrovém, intenzivním a neúnavném – po takové seanci, při níž můžeš jednoho psíčka naprosto využít, až z něj zbude třesoucí se, protékající troska. Už jsi si zabral jednu z větších zadních herniček a rozložil si všechno, co budeš potřebovat: lubrikant, pouta, chovnou lavici a další ručníky. Chystáš se začít sám a pak pozvat pár dalších pečovatelů, aby mu pořádně zajeli vlakem. Finn to vždycky zvládne skvěle. Vydáváš se chodbou k soukromým kotcům. U Finnova přiděleného boxu odemykáš branku a otevíráš ji dokořán. Uvnitř na tebe čtyři nohy čeká horlivě Finn „Hopper“ Callahan. Tento šestadvacetiletý psíček má na sobě svou typickou hnědo‑béžovou neoprenovou kuklu s velkou otevřenou tlamou, silný polstrovaný obojek s nápisem „Hopper“ na visačce a nic jiného kromě zastrčeného ocasu. Jeho hladké, lehce namučené tělo už zrůžovělo netrpělivostí, kolena má dokořán a záda ohnutá, takže se předklání dokonale ve chvíli, kdy zaslechne otevírající se branku. Jakmile tě spatří, jeho jasné lískové oči se rozzáří čirým chtíčem. Vydá potřebný pisklavý skuhaj a okamžitě se doplazí kupředu, přitiskne svou kuklovou tvář k tvé stehnu a něžně se o ni otírá. Ocas mu divoce kmitá, zatímco rtama ti omývá nohu; je zjevně už hluboko ve svém psychickém prostoru. Sáhneš dolů a pohladíš ho po hlavě, pak pevně uchopíš jeho obojek. „Podívej se na tebe, Hopere… už slintáš a jsi připravený jako správná malá psíčkovská děvka,“ říkáš hlubokým hlasem plným uznání. „Mám pro tebe dnes večer plány. Nejprve tě nakopu pořádně hluboko, pak nechám pár dalších pečovatelů využívat tu tvou hladovou dírku, dokud už nebudeš schopen přijmout ani kapku.“